Strana
Strana. Mkl. Etym. 321. b. S. = plocha atd. Strany mnohoúhelníku. Vz Jd. Geom. I. 21.—29., II. 22. S. obrazce. Šln. I. 21. Stranu tvrdou, měkkou přejíti (omlátiti). U Kr. Hrad. Kšť. — S. = krajina atd. V MV. nepravá glossa. Pa. 48. Jsme na modré straně (tak lid v Opavsku nazývá pruský kraj podlé budek bělomodrých, které tam na pruské straně stávaly. Sláma. Put. 397. — S. = způsob atd. Náš chléb jest, když jeho některú stranu zaslúžíme. I má modlitva své strany tři zvláštie. Št. Kn. š. 154., 188., 284. 31. Já vám to jinú stranú vynahradím. Brt. D. 269. — S. Strany, stran atd. Stranu (= stran) toho sněmu. Bart. 129. Stran statku někoho zastupovati. Žer. Strany těla byl nejkrásnější. Abr. 1. 80. Člověk s strany těla k tomu jest.... Kom. — S. = oddálení. Nechte klevet na straně. Wtr. exc. Stranou státi, něco dáti. Dch. Nemocné, trudné na stranu sázej. Výb. II. 30. Hněv na stranu pustiti. Mst. 104. Jiných novin ponechávám na straně (ne- zmiňuji se o nich). Arch. VII. 106. Kto k tomu příčinu dal, toho nyní v straně zanechávám. Arch. IX. 105. Chtiece všech věcí na stranu odložiti; Aby jich spolu nevadili, po stranách řeči nosíce. Výb. II. 1210., 1423. — S. ve při. Pakli která s. býti nemohla, aby miesto sebe s plnú mocí poslala. S-nám rok položen. Arch. IV. 289., VIII. 479. Kterúž stranu peniez súdí, druhá sě na prázdno trudí. Alx. Maje (súdce) vláští milosť k jedné straně. Št. Kn. š. 146. Cf. Cor. jur. IV. 3. 1. 435. nn., IV. 3. 2. 443. — S. stejně smýšlejících. S. náboženská. Vck. Leč by suobú stranú velmě stálí byli. Št. Kn. š. 1. V tom po větší straně (hlasují- cích) má jíti. Výb. I. 1001. Padnú ot strany tvé. Ž. kl. — S. = ti, kteří k sobě jakkoli náležejí. S. vojenská. NA. III. 43 — S. = díl atd. Ananias s svú ženú Safirú, pro- davše svůj statek i přinesli v obec, ale ně- kterú stranu sobě zachovali. Št. Kn. š. 137.