Straniti
Straniti, il, ěn, ění; stranívati = na stranu dáti, odložiti, beseitigen, seitwärts thun; vyhýbati se někomu, štítiti se, weichen, sich zurückziehen, fremd thun, ausweichen; stranným býti, Partei machen, parteiisch sein; se = varovati se, meiden. Jg. — abs. Porozuměv Antioch, že Filometor straní. Br. Ale když Uhři stranili (stranní byli), vrátil se do Čech. V. — co: rudu (krásti). Pam. kut. V podezření zůstával, že by něco s-nil. Dač. 1. 259. — se s čím. Posel spravoval, sobě namlúval, ale se s tím stranil a dce- rušku hanil, že je leniva. Sš. P. 756. — co od čeho (na stranu dáti). Scip. — komu (vyhýbati se, štítiti se, pohrdati; stranným býti). On mi vždy stranil. Ros. — komu kde. A jemu (Annášovi) s-nili ve veleradě přívrženci jeho. Sš. Sk. 60. - jak- Silněj- šího nehoň, straň se ho na míli. Č. M. 349. — před kým (vyhýbati se atd.) Žer. — ke komu (stranným býti). Ráj. Hned k Mo- ravě stranil (obracel se, wandte sich gegen M.). Pěšina. — v něčem (stranným býti). Ms., Rk. — se čeho (Br.), se od čeho (Br.) = varovati se. Zlého se straň a jak hada chraň. Brt. S. 2. vd. 36., Č. M. '32. Proč se břemen církve svaté straníš? Sš, Bs. 187. Straní se od naší stránky. Sych. — s adv. Ve věcech podstatných a na nichžby obci platně něco záleželo, na odpor se sta- věti a nedopouštěti žádnému škodně s. ani hřešiti. V. Pol. 507.