Stranník
Stranník, a, m., lépe než straník, vz -ník. S., rotník, der Parteigänger, Anhänger, Parteimann. J. tr. S. vojenský. Čsk. Všickni s-ci více po dětsku než po bludařsku sobě počínali; Svárlivci ti byli s-ci židovničí. Sš. I. 155., II. 158. (Hý.). Cf. Osobolibec (II. 416 a).