Strasť
Strasť, i, f. S. m.: stradť ze strad v strá- dati = trpěti, d před t v s, vz D. Hl, Gb. Hl. 107. Cf. Vlasť. S. = bída, trápeni, sta- ros, práce, soužení, utrpení, lopota, bolest. die Trübsal, Mühseligkeit, Noth, Widerwär- tigkeit, der Jammer, das Elend. V., Kat, 1842., 3286., Ž. wit, 31. 4. Když v houšti mečem nemůže vlásti, tehdy dojde veliké strasti (zabili ji). Dal. Všecky s-sti a rány. BO. S. a žal. Dch. Okusivše rozkoše ne- beské okusili také část dolehlivých strastí Páně; Velikost, dosažnosť a dolehlivosť strastí; Že Pán jenom o přechodných a mi- jivých s-stech mluví. Sš. Mr. 64., II. 108., J. 250. (Hý.). Jeho milosrdenstvie jest ne- smierně větčie než naše všecka nemoc, strasť, psota, misera neb bieda. Hus I. 294. Kdož chce zbýti strasti, neroď pista mezi diví a podvoj klásti. Dal. 144. S-ti pekelné; zá- rmutek a s. Ms. To chudobu i s. přinese
St. skl. Poroditi se strastí (s bolestí). Výb.
I. 686. Obklíčily mě bolesti smrtelné a s-sti
pekelné nalezly jsú mě. Ž. wit. 114. 3. — Troj.,
Lom , Štelc, V., Ctib., Leg. — S. = nemoc,
die Sucht, ku př. die Gelbsucht. Leška. — S. - ztráta, der Verlust. Panna roděci, ne- přijala své čistoty strasti. Kane. sv. Štěp.