Strašidlo, strašidélko
Strašidlo, strašidélko, a, n. = čím se kdo straší, Schreckbild, n. Ta monarchie dlouho všemu světu strašidlem byla. Br. Obr k strachu (strašidlem) jest. Kom. Po- ložil jsi twirzyu jeho s-dlem. Ž. wit. 88. 41. Ten člověk byl veliké s. a bázeň lidí mno- hých šlechetných. Bart. - S., čím se ptáci n. zvěř straší, die Scheuche, Vogelscheuche, das Krautmännchen. Ros. Postaviti s. do zelí. Vz Hastroš. S. na vrabce (když někdo strachy nahání. Vz Bojácnosť)! Č. — S., obluda, príšera, dle obecné pověry nejvíce v noci obcházející, kterou má lid buď za zlého ducha anebo za duši zemřelého, jíž takové obcházení trestem za hříchy uloženo jest, das Gespenst, der Spuck, Nachtgeist, Poltergeist. Vz S. N. S-la měla tehdáž pré. Us. A od té chvíle bylo tomu s-dlu konec. Brt. S 5. Mamuličko moja, ja na to ne- zvolím, bo se ja už nice s-dla něbojim. Sš. P. 706. Zlí duchové ukazující se obludy (strašidla) slovou, bouřící ve tvrdé noci pří- šery. Kom. J. 987. Vz Mus. 1863. 6 (Jir.). S. na divadle. Vz KP. II. 130. S. noční. V.