Strašiti
Strašiti, il, en, ení; strašívati — děsiti koho, schrecken, scheuchen ; jako duch cho- diti, buráceti, umgehen, spuken; se koho - báti se, sich fürchten, scheuen, Furcht haben. V., Jg. — abs. Zde, tam straší. Us. Ne- božtík ten prý straší. Us — koho čím: pohrožením a slovem. V. Člověka zlého pří- šerami straší. Sš. Bs. 9. (Bouřky) s-ly svým kvasem. Hdk. C. 36. S-ší upírem. Brt. Instr. 16. S-ší lidi neučené otcem svatým. Hus I. 8. Nezčestie mě svú hořkostí straší a vede mě v netrpělivost'; S. se budú bázní velikú. Hus III. 119., 310. — koho čím proč: bezbožného peklem ku pokání s. Kom. — co, koho. Straší ho to. Jel. S. blázny. D. Aby nás s-la hróza. Hus I. 293. Strašme tu biedu (= odstraňme, zažeňme). Slov. Dbš. 87. se jak. Až téměř k smrti se s. V. — (komu) kde. V tom zámku něco straší; S-ší ti to v kotrbě (blázníš), Ml, v mozku, v hlavě (mluvíš nerozumně). Us. Všk. — se koho, čeho: smrti. D. Žádný ať se ne- straší práce těžké a nesnadné. Žal. 26., Brt. S. 2. vyd. 36. Proč se láska tvoje teď nás straší? Sš. Bs. 190. Aniž se toho strašme. V. — Br. — s inft. Vidouce mladou býti osobu jeho, někteří jej za kníže strašili se přijíti (přijati). Háj. Falešní proroci straší se jmenovati Krista. Hus III. 312. — kdy. Má mamičko milá, strašuje mě v noci; Kdo mě ve dně miluje, ten mě v noci strašuje. Sš. P. 705., 706. — se z čeho. Z toho pak nepřátelé volených s. se budú. Hus III. 310. — se od čeho. Žalm. — Strany vazby vz ještě: Báti se.