Strašivý
Strašivý, obyčejně strašlivý — kdo se straší, bázlivý, furchtsam. V. S. srdce (bo- jacné). V. Strašlivé mysli býti. Jel. Zajíc jest zvíře s-vé. Rad. zvíř. Kdo má nepřátely za lvy, jest strašlivý. Jošt z Rosenb. 1465. S-vý jest jako žena. Us. S. bál se vězení. Bart. Muž nad ženu s-vější. V. Nemohu strašliv jsa (metuens) odpověděti. BO. Dá tobě Pán srdce s-vé a zhynutie očí. Hus L 58., BO. Že se s ému s udatným zle raditi. Dal. 32. Když příde zúfanie, nebude hrdo proti Bohu člověčie srdce, ale strašivo. St. N. 162. — kde. S. v nebezpečenství. V. Nebuď s. na tvém umě. BO. — k čemu. Prvokřesťané byli k výhrůžkám nestrašliví. Sš. Sk. 58. — S., kdo jiného straší, strašný, hrozný, furchtbar, fürchterlich, bedrohlich, schauderhaft, erschrecklich, entsetzlich. V. S. slova. Nejsme jim strašliví. V. S. řváni. Kom. S. metla boží, Ros., bouře, vidění, poselství, noc, den. Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a s-vé jest člověku světskému míti podací k biskupstvie, faře neb k oltáři. Hus I. 449. Vrchnosť je straš- liva zlému, dobrý ju rád vidí. Na Slov. Tč. Přijevše tu, kdež se jim najstrašlivější zdálo . . . NB. Tč. 24. Svědomí vždy stra- šivo. Št.