Stráž
Stráž. Mkl. Etym. 293. — S. = střežení. Měl též mrav a zvyky dobře pod svou stráží. Kká. Td. Býti pod stráží. Pod stráží držeti Gen. 1. b. (Mas. 1890. 453.). — S. = strážce. Hr. rk. 97 Stráž mój. Hr. ruk. 207. Rač býti (Christe) stráž toho domu. Výb. II. 15. Protož poznav velkou stráž nad se- bou, p. Boha svého. Pož 2. Stráži počechu mluviti. Káza stráže jeti. Bych strážóm dary prospěla. Mus. 1887. 218. Exc. Niť bych stráž tvój býti žádal Alx. B. M. v. 113. (HP. 83.). O strážích v městských bra- nách v 15 a 16. stol. Vz Wtr. Obr 248. nu. — S. = místo, kde se střeží. Každý nebožtík stoji na hřbitově tak dlouho na stráži, až jiný umře a jej vystřídá. Mus. 1853. 481. Povstanúce z stráži, popleňte město. Bj. Cf o řím. s. Vlšk. 453 — U ztra- cené stráže, zámeček u Prosic. Krč — Ze Stráže. Sbn 330.