Strážník
Strážník, a, m. strážce, der Wächter. S. Národní, vojenský, obecní, městský, poli- cejní, na výhybce, der Weichenwächter. Vz Strážce. — S., samota u Semil. PL. — S. — strážmistr. — S., u, m. = kruh podlouhlý, kterým náprava k šarnici přitažena jest, zděř věncová. Us. Jg. Der Achsenring, -stoss. Šm.