Strčiti
Strčiti, strč, strče(íc), il, en, ení; strkati, strčovati, strkávati; strhnouti, knul a kl, ut, utí = píchati, stossen; tisknouti, tlačiti, z místa hnouti, stossen, vor sich hinstossen, wohin stossen, schieben, zuschieben; svrci, sraziti, herabstossen; dohromady sraziti, zusammenstossen. Jg. — co, koho. Strčil ho. Us. S. koho nebo poraziti. Hus I. 262. Kde čert nemůže, tam strčí (nastrčí) starou babu. Šd. Dítě strká zoubky. Us. Strká nos, kde nesluší (več jemu netřeba. Kom.). V. Nestrkej prstu, kde se dvéře svírají. Prov. D. — (co, koho) čím. Strčil ho loktem. Us. Prknem Záviši hlavu s. káza. Dal. Co námi strkáš? Svěd. Strčil jím, až padl. Us. Kým nepohneš brkem, toho strč podávkem. Č. Strká jím jako zlým penízem. Sk. Strká jím (opice). Us. Vrů. Strčil sedlá- kem. KB. Tč. 110. Strká jím sem tam. Jg. Jeden druhým strká aneb na něho ošklebě se krká. Hus I. 300. — čím (kam odkud). Strkal kordem do dveří (píchal). Strkal jím z domu. Ros. Strkají nuznými s cesty. Br. S. někoho s lavice. Us. Strčil tou pří od sehe. Čr. Tím daleko od sebe strkali. Koule. S-kati koho se stolice. Žalt wit. 52. Strká štěstím od sebe. V., Háj. Úřadem od sebe s. Sych. Milosť od sebe s. Kom., V. — co (komu, čím) kam. Ruce, peníze do kapsy s. D. Někomu něco do ruky s. Us. Strkati něco před sebe. D. Někoho ku práci s-ti. Jel. On strčí ledakohos od úřadu do kapsy (jest chytřejší než ledakterý, úředník). Us. Ďo všeho se strká (míchá). Šd. Kus housky do kapsy s.; Strčím vás za ňadra, třetího do nohavic. Er. P. 38., 272. Strčil ručičku do moře, ulovil úhoře, strčil ručičku do říčky, ulovil rybičky; Šafářové žnice sú samé vébčrke, strčil be jich žebrák do malé kabelke; Moje milá roztomilá, ty jsi moja útěcha, dyž já tebe mám nejradši, strčil bych tě do měcha; Šohajku nechutný strčím fa do putny; Běžel jsem já k rychtáři, myslil sem, že se zdaří; on obrátil ke mně srdce, strčil mě do trdlice. Sš. P. 35., 562., 633., 662., 688. (Tč.). Kerá žena je zlá, muža neřáda má, strčí ho pod lavu, dokáže svú hlavu; strčí ho pod necky, učí ho německy; strčí ho pod fěrtoch, má se tam po čertoch; A on po ní hroticú, ona po něm přaslicú, cvičila ho německy, strčila ho pod necky; Dostane starou babu dudlavu, co ho strčí pod lavu. Sš. P. 669., 676., 745. (Tč.). Psí hlavu by na něho strčili (hanobí ho). Us. Dch., Sn., Sá. Šel tam tak rád, jako když strká kozla na hřeben (domu i. e. šel tam nerád). U Jičína. Nepřátelé jeho na něho (Pavla) s-li nějakou proti zákonu Mojžíšovu nevážnosť; Druh na druha vinu nepodaru toho strkal. Sš. II. 18., L. 96. (Hý.). Vždy mne jest chtěl na jiný purkrecht strčiti. NB. Tč. 152. V jinou přirozenost se s-ati. Kos. 01. I. 70. Za klobouk strčí chochol z peří a ze stuh. Sš. P. 733. Do všeho nos strká. Sych. Strčil do toho peníze (vynaložil je na to). Tyčí do vody s. Har. Strčil by ho do, pytle, do kapsy (překonal by ho). Ros., Šd. Makavou lež pod nos nám strká. Sych. Někoho pod lavici s. Us. Pero za ucho, Ros., ruku za ňádra, Us., se za někoho s. (aby mu pomohl). Pečeni na rožeň, D., vinu na druhého, Us., oko na Hrdlo (oběsiti), V., kuklu na někoho s. Sych. Pikartskou na ně povahu strkali. Bart. Strčil to na něho. Us. Prsten na prst s. Vz Svině. — co před kým: před sebou. D. — co, koho kam jak: po hlavě do vody. V. Strká levou přes pravou a pravou přes levou (= jest opilý). Us. Vrů. To na Pavla s-li k obou- zení svému. Sš. I. 43. — co, se komu. Strčil mu to do ruky. Us. Tato věc hrdlo mu strčila (zlámala). V. Dítěti již se strkají zoubky. Us. Pořád mu strká (dává); Však já mu to příležitě strčím (povím, vyčtu). Us. Dch. Někomu jednu (facku, lepanec, pohlavek atd.) strčiti (= udeřiti ho). Us. Šd.., Brt. Strčiti někomu jednu do zad. Us. Šd. Nač kdo vrčí, pán Bůh mu to strčí. Prov. Tč. — co komu jak. Ten se nedo- vtípí, tomu to musí s. po lopatě. Us. Hý. — se. Kam se s-áš (sypeš — kam jdeš)? — co kudy: vokýnkem. Er. P. 429. — s čím (lépe: čím). Koralička, teta moje, často se mnou strkává Sl. ps. 428.