Strk
Strk, u, m. = strčení, udeření, der Stoss, Schub. Vz Ráz. Při spodálech působí voda jediné strkem. Sedl. Strk přímý, šikmý, ústřední, výstředný. Nz. Strkem někoho z města vyhostiti, mit Schub fortschicken. Us. Strkem někoho odvésti. Řád. stav. Cf. Postrk. S. zákonův, kollise, die Kollision. Zlob. — S. = roztržka, spor, der Konflikt. J. tr. O ty artikule dlouho mezi námi strkové a různice byly. 1G04. Pakliby svědci měli mezi sebou strk a jedni jinú a druzí jinú paměť, tehdy úředníci mají nejprve žalob- níka stranu vzíti. Tov. 77. — S., a, m., koho musíme všude strkati, ein ungelenker Mensch, Tölpel. Mor. Sd., Vch.