Strměti
Strměti, strm, mě (íc), ěl, ění = čníti, vzhůru trčeti, stecken, stehen, sitzen, ragen, vorragen, vorreihen, vorstossen. Jg. — abs. Co strmíš = co čumíš, stojíš jako špalek? Na Mor. Ta skála zhůru strmí. Kom. — (jak) kde. S velikou chtivostí u zrcadla s. Jel. Na skále strom strmí. Us. Na tom strměli (stáli) židé. Brejle mu na nosu strmí. Kom. L. 58. — čím kde. Strom kořeny v zemi strmí (stojí). Kom. — komu od- kud. Rouhavý jim jazyk z huby strmí. Puch. — kam. Ten strom k nebi strmí. Puch. — komu kde. Mečík při boku mu strmí. Plk. — jak. Strom přes střechu strmí. Jv. — čím kam. Vůz vojem zhůru do povětří strmící. Kom. L.