Strnad
Strnad, strnadlo, strnadel, strnádka (v Lanžhotě). Brt. L. N. II. 18., Brt. Dt. 50., 62. Cf. Mkl. Etym. 322. b., Brm. II. 2. 294.—313, 745., Rk. Sl. S. rákosný vola: ho-i-ho! S zpívá z jara: Sedlák po syro- vátce bzdí! Us. S. posmívá se rolníku v létě na poli pracujícímu: Sedlače ubohý, sláma ti z bota trčí! V Podluží. Brt. S. volá na vesno: Drž bílú za hřívu, ať ti neuteče hore úvraťama do dílu. Val. Vck. S. zpívá na jaře: Neviděli jste tu pěti, šesti strýců? V létě: Sedlák na mezi spí! Na podzim: Nebojím se pěti, šesti strýců, když mňa chytí na vějicu. Val. Vck. S. na vesno zvě- stuje příchod jara: Vezu, vezu, vezu kvítí! Zakládaje pak svou novou domácnosť pro- zpěvuje si vesele: 1 Ustavím si chalupečku ze samého sići (= sítí). 2. Přijdi, samičko, přijdi! udělamy) si hnizdečko v křibi (= chra- stí, křoví). 3. Přijdi, ženuško, přijdi! přines klubečko nići (= nití;! budeš košulky šići! Vyhřívaje se pak na teplém slunéčku po- chvaluje si: Sedláčku, sedláčku, jak to slu- níčko pěkně svítí! V létě, když je v poli žíru dosti, nestojí hrubě o sedláka, povo- lávať naň uštěpačně: Nepotřebujeme se strýců! Ale v zimě ho prosí: Pusť ňa, stryče, do stodoly, budu ti pást v. létě voly. Brt. v Km. 1886. 360.-361. S. ptá se 497 útrpně volka: Čím tě to, volečku, sedláček švihá? Sýkorka odpovídá: Bičem, bičem! Ib. 380. V zimě na dvoře: Sedlák strejc! sedlák strejc! Sedláček pán! sedláček pán! Erb. P. 24. V jedné pohádce zpívá s.: Ma- mička mě zabila, tatíček mě sněd; sestřička kůstky sesbírala, pod stromečkem je za- kopala: to jsem ja ten ptáček, cilitililíd! Ib. — S. Alois, naroz. 1852., prof. v Praze. Cf. Tf. H. 1. 190. — S. Anton, 1747.-1799., dr., rekt. univer., hvězdář. Vz Jg. H. l. 630., Slavín II. 15., Rk. SI, S. N, ZI. Jg. 12., 28., Jir. Ruk. II. 251. — S. Ct. Tf. Mtc. 2., Jg. II. 1. 630. — S. Damas., františ. 1679. Jg. H. 1. 630. — S. Jos., prof. v Plzni. Mus. 1886. 638.