Strnouti
Strnouti. Mkl. Etym. 325. b. — Pozn. Věta u abs. ,Most — Dal. 89.' patří do Stroměti — abs. Všecka z-vši lekla se. BN. Jazyk ztrnul. Nrd. — komu od čeho. Noha mi z-la od sezení. Us. Tč. — čím (kde). Divem bieše v nie dušie z-la. BO. Bolesti jsem nad tím ztrnul. Ler. — nad čím. Er. P. 202., Němc. I. 149., Ler. — več. V obraz divý strnul žití rej. Kká. — proč. Ten strnu pro 'nu tvář mocnú. AlxB. v. 164. (HP. 76.). — jak: jako hřeb. Jar. Sl. 63.