Strouha, struha, stružka
Strouha, struha, stružka, y, f.; struha, pl. n.; inst. strouhou nebo struhou, gt. pl. struh, vz Hrouda. S. z kmene stru s pří- ponou -ha, ve kmeni pak obsaženo eufo- nické t, tedy kořen sru, jenž také ve san- skritě se vyskytá a tam téci znamená. Gb. III. 145., Gl. 325. Tedy strouha co do real- ného významu = potok, fliessendes Wasser, vz Potok, der Bach, Graben, die Rinne, das Flussbett. Stl. struga. fluctus, struja, tlumen; kmen stru, jejž shledáváme i v ostrov?, in- sula, tó 7ieQÍQ(>vTov: pol. strumieň; zdroj m. struj; lit. srav?ti, sraviu; sraujas, sravjas, fliessend; strové, srov?; sriautas, der Strom ; struklé, die Röhre, lett. straut; strave, straume, der Strom; strhrněm. stroum; struot, palus; řec. óqv : ßa/J-v^^noi-, stínd, sru, sravati; sr-tas; sr. lett. strauts, der Regenbach: b. struma je tirv/táv. Mkl. aL. 174. Příp. -ha (-ga). Mkl. B. 280., 281. — S., potok, rýha k odtékání vody, příkop, řečiště, tok vody, Jg., stoka, žlab, vantroky (u mlýna). Šp. S. pod zemí: vastrže, hejcuk, zmoka, klus, klús; vedlé cesty: rýholec; k odvádění dešťovky z vino- hradů: náhon; jalová (která u mlýna zbyteč- nou vodu odvádí); dělati strouhu; strouhou, struhou obehnati (opříkopiti): s-hu vyhlou- biti, kopati, rýti. Šp. Učiním strúhy potokové suché. BO. S., jíž nečistoty preč tekou. V. S. neb řečiště. V. Vedení vody po strou- hách dělati. Kom. S-hu vůkol oltáře udělal. Br. Struhy rozděliti. Er. Ať přeskočil vlk strouhu, nepřeskočí řeku. Prov. Cf. Příkop. — S, mlýn u Týna nad Vltavou. PL. Na strouze v Praze. Tk. II. 234. — S., strsl. straga, srb. struga, mjesto gdje se ovce muzu (= místo, kde se ovce dojí); stružnjak, mulctrae genus, pol. stragiew, dolii genus, rum. strung?, der Melkstall. Z rum. Mz. 314., Mkl. aL. 99.