Strouhati
Strouhati (zastr. strúhali), strouhám a strouži, strouhej a struž; strouhnouti, hnul a hl, ut, utí, strouhávati = něčím ostrým tříti, schaben, reiben, schneiden; struhad- lem zdrobiti, reiben, klein machen; ořezá- vati (na Slov.), beschneiden; na soustruh dělati, drechseln. Jg. Strsl. str?gati neben dem Denominativum strugati, rädere, řec. 6r(jtvysn&ai. Mkl. aL. 144. Koř. str?g, strůg, stnord. strjuka, tergere. Strug? scalprum. Lit. strugas ist entlehnt. Mkl. aL. 174. — abs. Strouhal, strouhal, až přestrouhal (pů- vod neštěstí. Vz Neštěstí.) Č. = co: stromy, sýr, křen, těsto, zelí, Us., ryby, D., kopyto, Aqu., douhy (ořezati, na Slov.). Plk. S. mr- kev, Hlk., řepu, kvačky, okurkový salát (na nožích), Us. Tč., teletiny, Skř. — koho — udeřiti, švihnouti. Já tě strouhnu! Jak ho strúhá, tak ho strúhá (jak ho mele, tak ho mele). Mor. Šd. S. pána, všiváka: dělati. Mor. Sd. — koho čím. Já tě tím bičem strouhnu, až tě všeci čerti vezmou! Mor. Šd. — co komu k čemu: křen k uzenkám. Us. S. komu sladkosti, Einem Süssholz rei- ben. Dch. — co odkud: mech se stromu. — co čím: jablko nožem. Leg. — co komu: mrkvičku (ukazováčkem pravé ruky po uka- zováčku levé ruky rychle jezditi = posmí- vati se). — co kam: syreček na talíř. — se. Kůň se strouhá tře se, zasekává se, nohu nohou tluče). Ja. Už se zase venku strouhá (padá sníh). Ve vých. Čech. Všk.