Strpěti
Strpěti, ěl, en, ení; strpívati = snésti, vystáti, ertragen, erdulden, erleiden, aus- stehen ; smlčeti, zu etwas still schweigen, etwas dulden. Jg., Ž. wit. 129. 3. — co, koho. Všecko člověk snáze strpí nežli dobré bydlo. Us. S. slovo protivné. Jir. exc. Čím strpí těžší boj, tiern bude krašší; Zlosť protivníků by jim prospěla, kdyby mile ji strpěli; Láska vše strpí; Ježíš strpěl kříž, křivdu. Hus I. 60., 163., 350., II. 92. Tohoť my nechceme s. CJB. 311. Moudrý strpí bláznivého a ne blázen podobného; Na man- žela svědčí strpět' ženské řeči. Na Mor. Tč. — co proč. Když mile strpějí haněnie pro pána Boha, že tiem velmě Boha ctie: Pro- tož jedno slovo nebo viece jich strpěti k vôli boží velmi jemu líbí se. Hus II. 120., III. 148 — čím. Teď sem položil lék, jímž móžeš s. od jiných hřiechy jazyka. Hus I. 238. — s adv. Kdyby mile s-li a pokorně křivdy a protivnosti. Hus I. 161. — V., Br., Troj. — co komu = trpěti, smlčeti. Ros. Já mu toho nestrpím. Ros. — se s kým: snášeti se, sich vertragen. Jel. Pakliby se nemohla s manžely těmi s Záp. měst. 1453.