Struk, strouk, u, strouček
Struk, strouk, u, strouček, čku, m., stroučí, n. = lusk členitý, lomentum, die Gliederhülse; liší se od lusku jen tím, že jest přehrádkami přepažen a proto více- pouzdrý. Kk. 88. Cf. Čl. Kv. XXVII. Strsl. strak?., rus. struk?, pol. s trak, siliqua. Mkl. aL. 99. S. — lusk bránicemi n. škrceninami rozdělený na mnoho pouzder a zvenčí více n. méně členatý: kopejšník, štírovník. Rst. 498. — S., lusk, legumen, die Schote. Vaření polní v luscích a stroučí viděti jest. Kom. Struky dostávati. Bern. Luštěniny mají lusky čili straky, jež v luštinách zavírají. Kom. Zdravý jako struk (lusk). U Opavy. Klš. — S. — co struku podobno, s. česneku, strouček, s. ošlejchu, die Zehe. Ros., Jád. — S. = cecek, die Zitze. Puch., Ssav. Kteráž (kráva) ač jen na jeden struk dojí. Er. P. 317. Vz Střik. ~- S., a, m. = silný člověk. U Příbora. Mtl. — S., na Slov. svatojanský chléb, Jo- hannisbrod, n. Bern.