Struna (ne
Struna (ne: strůna), strunka, stru- nečka, y, f., die Saite. S. ze stru = slu, zníti. Bž. 228. S., chorda, strhrněm. stroum, rudens; lit. struna ist entlehnt. Das slav. Wort hangt nicht mit aind. śru zusammen, da diesem slav. slů gegenübersteht. Mkl. aL. 174., 175. Cf. Mkl. B. 117. Příp. -na). S. ze střeva, D., kovová, ocelová, střevní, Kh., střevová, (dracounem opředená), vedlejší, Hd., na citery, na housle, na basu atd. Šp. S. chvějící se. Vz KP. II 282. S-ny piana. Vz KP. II 304. Struny natahovati. Kom., Hd., strunami potáhnouti. D. Nástroj hu- dební o třech strunách. Br. S-ny slabnou, pukají, praskají. Kram. Popustiti s-nu. Sych. Slabo s-y natáhnouti; s-y velmi mnoho na- táhnouti (přetáhnouti). Bern. S-y povolují, popouštějí. Dch. Její chrbet husle byl a šmydec dubový kyj, řemenáče ja to byly s-ny; Na husle sem hrával, struny se mně potrhaly, šmytec se mně zlámal. Sš. P. 671., 685. David všechny tajnosti choti a chotě, tociž Krista a cierkve sv. v žaltáři o desíti s-nách vyzpieval. Hus III. 5. Je to děvče jako strunka. Šml. Nožky měla jako na strunkách. Němc. Vždycky na jednu strunu bíti (= vždycky totéž mluviti, chtíti; 2. srozuměnu s někým býti). Vz Stejnost. C., V. Trhají se mu s-ny (přichází na mizinu. Vz Prodělání). Co po s-ně všecko se mu vede. Vz Štěstí. Č. Jde mu vše jako na strunkách. Dch. Chodi jako po strunách
(o pyšném). Nadbö ti s ním iné struny na-
tiahnuť; Zahúdol mu na tenkú s-nu (ztrestal
ho). Mt. S. Přetočená struna praská. Šp. — S. = náčiní z drátu n. struny k řezání
mýdla, hlíny atd. die Saite. Jg. — S-na
k mrskání vlny. Jel. — S. u kosy. Us. — S. = žíla suchá svazová, die Sehne, Flachse. Ja. — S-na hrbetní = rosolovitý sloupec (kostra) na nejnižším stupni své ustálenosti, chorda dorsalis. Frč. 266. — S. — provaz, das Seil, zastr. S-u pusť dolů. GR. S. = plíšek. Vyřeza strunky zlaté i zteni je na nitech. BO.