Strup, u, stroupek
Strup, u, stroupek, pku, stroupeček, čku, na Slov. strupček, ečku, m. = škraloup, škvár, škvarek, svor. Lk. S., staroslovansky strup?. Mkl. aL. 175. Strupy tvořící se při spáleninách nazýváme příškvary. S. N. Strup, die Kruste, Rinde; s-py, der Grind. S. rány. V. Když se zajítřený vřed zavře, sirupem se potáhne. Kom. S-py na hlavě. D. Mokrý s. (strupivá hlava, škraloupy). Ja. Sladký s., der Erbgrind. Ja. Držeti se koho jako s. (stále s ním býti). Us. Kf. Jen se drž toho chleba jako veš strupu. Us. Msk. Je to jako zlý s. (rozšiřuje se to: da- rebáctvo ku př. atd.). U Rychn. Dbv. Mám strúpek na tváři. Mor. Šd. Bude mu zima, má ten kožich jak strúpek (slabý, vetchý, jako pouhou kožku bez chlupů, bez vlny). Mor. Šd. — S. v botan. = stélka lišejní- ková na půdu pevně přirostlá n. do ní za- puštěná a povleku strupovitému podobná. Rst. 499. — S., a, m. = přezdívka nízká. Ty s-e (hřbete)! Us. Nvk., Tě. — S. = ne- úrodné pole. Na mor. Zlínsku. Brt.