Strýc
Strýc (v obec. mluvě strejc), e, strýček, čka, na Sloven. strýk, a, m. S., vok. sg. strýče. Us. Pane strýce. D. Pl. strýcové. Strsl. strycb m. stryj?c?, patruus, příp. ?c?. Mkl. B. 307., 313. S. = otcův bratr, der Vetter. Ros., Bdž., jeho žena: strý- cová, jeho syn: strýcovic, jeho dcera: strý- covna a společně: strýcovci. Pt. Vz Ujec. Strýc též bratra mého syn, bratrovec, der Neffe. Ros. Též také i Mikše Plesníka za- mítá, protože jest Valentovi pravý strýc. NB. Tč. 197. To věno po její smrti a po její dětech na jich strýce nedílného jest připadlo. Půh. I. 162. Poručníka činí Hynka z Jinošova, strýce svého. Půh. II. 53. — S. = příbuzný, der Vetter. Daleký, blízký strýc. Strýc z 15. kolena. Vz Přítel, Matka, Pes. Č. Děti jeho před tím dalekým s-cem lepší právo mají. Žer. Záp. II. 20. S. můj stupný. Půh. II. 540. Pane strejče mně ob- zvláště a velice milý. Žer. 15. Hle, strýče, mněs věřiti nechtěl. NB. Tč. 141. Němému vlastní s. nerozumí. Ni u strýce ni u děda, kdož nic nemá, tomu běda. U strýce nic, málo u děda; kdo svého nic nemá, tomu běda. Prov. Jg. — S. = každý hospodář v dědině. Brt. Strýčkovi Pivodovým se roz- leželo a od tej doby neviděl ich žádný opi- lých. Mor. Brt. Vz Opilý. — S. člověk (obyčejně s příhanou), der Patron, Hecht, Mensch. S. nepobuda (tulák). Sych. S. ne- trefaa mu poradil. Sych. Byl to nějaký s. z Leznika. Us. na Policku. Zkr. — Strýčka péci = někomu udělati, nápojem jakýms okouzlili, Einem den Liebestrank geben. V. Tuším, jemu tam strýčka pekou, příliš tam pospíchá. C. Vz Spěch. — S. = stolice, na níž se něco ostruhuje jako: dědek, kozel, die Schneide-, Schnitzbank. Jg., Vck. Vz Stolice. — S. Udělati strýčka : když ženci denní práci na poli už ukončili, ale ještě kousek pole nažnou, tedy tento kousek na- žatého pole slove strýček a oni udělali strýčka; když posledního kusu pole nedo- žali anebo nedosekali, říká se, udělali kosu, zůstala státi koza. — S., osob. jm. Tf. 361., Tk. — Strýček, mužík, mandragora, rostl. Dch. — Stryc! Stryc! křik vrabčí. Us. u Přer. Kd.