Strž
Strž, e, f. = něco strženého, der Bruch. S. = od deště n. přívalu v poli vymletý, hluboký příkop, rokle, der Bruch, Graben, Us. (Vor) houpavě se nese dál podél strží, podél skal. Hdk. C. 163. — S. = díra od vody v jezu n. hrázi stržená, der Wehrbruch D., Cyr. — S. ledu = jití ledu, der Eisstoss, Eisgang. Zlob. — S. = sbořená šachta, der Verbrach, Bruch. Vz Berma. — S. = pro- vaz ku strhování sítí, die Schnellleine. Šp. — S. = provaz, kterým se zábradlí (die Schlagwand) stahuje, die Rückleine, v mysl. Šp. — S. sněhová, die Lavine. S. a Ž. — S. mračen a náhlý příval všecko šmahem strhl. Us. Tč. Řeči pustí jako v strži (v prů- trži). Hlk. I. 154. — S., e, m., odpadlík od víry, der Abtrünnige. Vz Stržka.