Střeď
Střeď, gt. strdi, f., u některých stred, u, m., strdí, n. = tekutý med bes voštin, der Seim, Honig, Honigseim; prostřední částka medu (odtud jméno). Plást slove stred ve vosku, ale stred slove kromě vosku. Hus III. 51. Země ta oplývá mlékem a s-dí. MP. Plástka stredu tekúcieho rtové jejie, ale najposlednéjšie věci jejie hořké jako pelyněk; Dali jemu kus ryby pečené a plástku strdí; Jez střeď (t. j. požívej Kri- stova božstvie jakožto najslazšie vieci); V jedné osobě chtěl jest dvě věci ukázati, neb s. u vosku jest božstvie v člověctvie; Plást teče, protože v sobě strdí přehojnosť zachovati nemóž; Cierkev sv. pod jazykem svým stred a mléko má; Nad med a strzed. Žalt. wit. 18. 11. Proto světí doktorové slovú plást, neb skrytú tajnosť písma sv. jak stred z plástu vynášejí a kážíce jiným zjevují; Ktož mnoho strdi jie, nenie jemu dobro. Hus I. 277., II. 144, 148., III. 51., 57., 74. (Tč.). Co jest slazšie strdi a silnějšie lva? BO. Z trubiček cukrových sladkosť a stred vyssávali. Ler. Sladká jest jako stred v ústech. Br. Nad s. sladší řeč jeho z úst mu plynula. Smrž. V ústech má med a s., v srdci chová závisti jed. Horný. — S., plást medu, der Honigkuchen. V.