Střed
Střed, u, m. = prostředek, střediště, stře- dina, das Centrum, die Mitte, der Mittelpunkt. Nz. Doístúpichu mýta s-em lesa. Rkk. Střed kola, tížný, sil, kolísání. Sedl. S. pohybu, otáčení, kyvu, kývání, rovnováhy, tíže. Vys. Měření ze s-du, die Centralmessung. Nz. S. reje. Vz KP. I. 440. S. massy, rovnoběž- ných sil. Nz. Střed čivů cévových, Gefäss- nervensystem, dýchací, Athmungscentrum, n. S-dem zeměkoule, mitten durch die Erd- kugel. Dch. Srdce je s. života. Sš. II. 45. Bude mi ho (narození) střed milého leta, budě hojnosť po všem světě květá. Sš. P. 5. Praha leží ve s-du země, lépe: u pro- střed země; Bylo by nám milo, kdybys i ty by ve s-du našem, lépe: mezi námi; Vyvolili ho ze svého středu germanism. a správně: ze sebe (Cf. Dva ze sebe na radu vyslali. Vš. 11. Radili se, koho by měli ze sebe voliti za vůdce. K. poh. 401.) V našem s-du m.: mezi námi, v rodině naší a p. Brt. Volili dva ze svého středu. Žer. Záp. Cf. předcházející frase. Strzied sboru chváliti tie budu. Ž. wit. 31. 23. Jdechu v střed jemu = naproti. Mus. — S. v math. S. křivek i ploch onen bod, v němž se veškeré jím vedené tetivy rozpolují n. s. jest společný průřez průměrů; ve fysice s. sil jest bod, kolem něhož při pohybu centralním pohy- bování se děje. S. tíže = těžiště. S. N.