Střecha, stříška, střéška
Střecha, stříška, střéška, y, f. S. od stře ve stříti, das Dach, Gedeck. Strsl. stréha, tectum, res strata. Mkl. B. 286. S. vnitřní (vazba střechová), zevnitřní (krytba, krov n. vlastní střecha); prostor pod krovem: podstřeší, podkroví, podnebí, ponebí, půda, (hůra); vazba střechy: pozednice, vazné trámy, krokve, kalenice (kukle, kobka, vrch, hřeben střechy), námitky, latě, hambalky, záporníky či mečíky, stolice (sloupy stoličné, práhy stoličné n. sanice, krokevnice), tram- lík či krátče, rozpěrák, průvlač, spony; krytba: šindele, tašky, prejsy, břidlice, sláma, plech. Š. a Ž. (Valter). Vz tato slova. S. s odka- pera na jednu stranu: plášť; s odkapem na dvě strany: sedlová; lomená sedlová: man- sardská, báňovitá; nejhořejší vodorovný díl: hřeben, kalenec; nejdolejší: odkap. Vz S. N. S. jednostranná n. plášť, lomená n. mansard- ská (francouzská), mansardka (Mansarddach), jalová (Nothdach), valbovná (Walm- n. lie- gendes Dach), Nz., zborcená, došková, šin- delová, prejsová, břidlicová, tašková, ple- chová, Us., odkapová (Trauf-), slaměnná, šindelná, V., z listí, vlaská, oboustranní, po- ložitá, rovná, čtyrhranná, břidličná, Us., besídková (se sklonem nepatrným), novo-, staroněmecká či gothická, jednosvislá (jedno- stranná, pultová, kosina), kuželová, karku- lová; kolmé stěny při sedlové střeše: štít, lomcnice, průčelí, hlavina, bedra, příbedří; Š. a Ž.; s. přímoúhelná. Šp. Střecha jedno- stranná, jednospaditá, poloviční = kosina, das einhängige Dach, Pultdach; obojstranná, dvoustranná, dvouspaditá, obospaditá, das zweihängige Dach, Satteldach; valbová. holandská n. čtyřhranná, das holländische oder Zeltdach; lolmená, podlomená, das französische, gebrochene oder Mansarden- dach. Der herabhängende Theil des Da- ches: svisel; der Raum unter dem Dache: podstřeší, podkroví. Šm. S-cha prozatímná (das Nothdach); Lepenka na s-chu, die Dach- pappe ; Půda pod s-chou ; Bouře s-chu strhla; S. spadla. Dch. Vrch střechy (kalenice), okno ve střeše (vikýř), římsa u střechy, komora pod s-chou, lať na s-chu; spád, sklon, kraj vazba, vázání s-chy, Nz., pokryvač, pobijec, pošivač, latování s-chy; dříví na s-chu, žlab na s-chu, sláma na pošívání s-chy. Šp. Na střeše. Ž. wit. 101. 8. S-chu taškami n. kří- dlící krýti n. pokryti, dosky pošiti, šindelem pobiti. Nz. S. přesahá. Šp. Popřej mi s-chu u vás. Ziak. Neb jest mi oheň vstrčen do mého žoldru do střechy v noci. NB. Tč. 81. Hospodine, najsem duostojen (hoden), aby všel pod mú střechu. Pass. 4. Na tej našej s-še laštovečka nese; Stodolenka prázdná, střechy na ní není; Nepí Janku, nepí, s. na tě letí, zabije ti ženu a tvé drobné děti; Zlá žena je ďura v střeše a dy prší, všudy teče. Sš. P. 284., 503., 650., 740. (Tč.). S-chy mi kazí. Půli. II. 34. Ba střechu (střelu i. e. Perunovu; eufemismus)! Na mor. Zlínsku. Brt. Hodila ho (vínek) na střešku k svojemu poiěšku, jak ta střeška spadně, můj vínek uvadně. Sš. P. 759. Snadněji s-chu loupati nežli pobíjeti. Vz Šetrnosť. Lb. Nejprve svou s-chu (stříšku) přikryj (přikryti sluší. Říká se tomu, kdo rád jiné spravuje). Vz Vada. Ros., C. Dým, střecha děravá, zlá žena k tomu, ty věci vyhánějí hospodáře z domu. Rým. Groš na s-chu uvrže, spadnou mu dva (dobře se mu daří). Lepší vrabec v hrsti, nežli čáp na střeše. V. Někoho na vrch s-chy vyvésti (oklamati). Hledí z pod s-chy (hněvá se). Us. Na mou s-chu hází a na jeho padá. Č. Vzíti koho pod střechu. Š. a Ž. Zle no- hám pod bláznovskou střechou. Prov. Pk. Čím vyšší s., tím prudší odkap. Vz Výška. Lb. Lenoch i před svou střechou zmokne. Šp. — Vz S. N. — S. v horn., die Traufbühne. Šp. — S. u klobouku, střeška, stříška, hrana, facka, die Krempe, Stülpe. — S. u houby, der Hut, Us.