Střela
Střela, y, f. Mkl. Etym. 325. b.. List. fil. 1878. 203. S. skládala se z vřeteniště, na něž byla nahoře zasazena hlava (hrot či železo), dole byla peřená. Vz Zbrt. Krj. I 191. Střela rozprostranivá či expansivní, olověná, stlačovací či kompressivní, švý- carská, francouzská. NA. III. 105., 106. — S. hromová či boží = blesk. Cf. Mách. 64. už 66. — S. kopyta. Kterému koni střelka
hnije. Ruk. kd. — S. = psí jm. Škd. — S, os. j m. — S. Jiří Domažlický, bakal. 1605. Jg. H. 1. 630., Jir. Ruk. II. 248.