Střelec
Střelec, lce, střeleček, čka, m., der Schütz. S. z kuše, z luku, z ručnice. V. S. z lučiště, Troj., do terče, D., z děla, Us., životní (myslivec), der Büchsenspanner. Vz Tk. II. 549. S. ten dobře střílí. S. dělo snížil, zvýšil. S. pěší, měrný, špatný; řada
s-čů. Šp. Sváteční s., der Sonntagsjäger;
S. kouzelník, čarostřelec, der Freischütz
Dch. Mneť chce střelcem učiniti. Žk. 372.
Kačena divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý
střelec střelil ji do boka. Sš. P. 530. Po-
slala jsem svého s-ce do Stěpanovic. Půh.
II. 82. (I. 161.). Bojí se ho co slaměnného
střelce. Vz Strach. Č. — S. = souhvězdí
na nebi, der Schütz. V. Znamení s-ce. V. — S. = běhoun, pop ve hře šachové, der Schütz, Läufer. V. S., toxotes jaculator, ryba. Vz Schd. II. 503. — S. = nemoc, náhlec, božec, mor ovčí, die Schafpest, Ja. — S. — kdo střely dělá, hušař, der Armbrust-, Bo- genmacher. V.