Střeliti
Střeliti, 3. os. pl. střelí, střel, -le (íc), il, en, ení; stříleti, 3. pl. s-lejí, střílej, stří- leje (íc), el, en, ení; střílívati, střelovati — střely pouštěti, schiessen, feuern, büchsen, bürschen; prachem trhati, mit Pulver spren- gen; skočiti, wohin schiessen, springen, flie- gen ; udeřiti, schlagen (mor.); se = hoditi sebou, skočiti, letěti, schiessen, fliegen, sich werfen. Ig. — abs. Střel! Přestanu stříleti. Ta ručnice dobře střílí. D. Slad střílí (po- číná růsti). Us. Obilí střejlí. Us. u Petrovic. Dch. Je střelen. Vz Opilý. Us. Sn. Karabá- čem praská, jako kdy střílí. Vy chcete jen stříleti tam a oni nemají sem?; Oni jen s. tam, ne aby se střílelo sem? Dch. Děla byla pořád nabytá, jen střílet. Us. Sk. Jak ponajprem (ponejprv) střelila, tři sta Turků zranila, jak po druhé s-la, celý tábor zra- nila, jak po třetí s-la, všecky Turky za- hnala. Sš. P. 107. Člověk střílí, pán Bůh kouli řídí. — co, koho: ptáka, Us., skálu (prachem trhati). Šm., Vys. S. věc = pro- dati, jí se zbaviti. Ú Žamb. Kf., Sml. — čím (co): šípy, koulemi, kamením, Jel., D., nabitou flintou, velikým olovem, Us., kopím, St. skl., motovidlem (něco hloupého dělati). Č. Chlumeckým prachem (chlubiti se, prá- šiti), Us., železnými koulemi. Let. 399. S. koho kopytem (uhoditi) Mor. Brt, Stříbr- nými koulemi s. (podpláceti). Us. Vzhůru námi střelilo (hodilo) moře. Kom. Mor hlízami a pryskýři střílí. Kom. Střelila -ho smrti střelů přeukrutnú. Sš. P. 10. — čím, koho, kam. Stříleti šípy k cíliu. Dal. 59. Ohnivým ší- pem střeli do mně. Sš. P. 789. — z čeho: z ručnice, V., z položené zbraně, Šp., z luku. Vrat. 52., z děl, z kusů. D. Obě vojska z ve- likých kusuov na sebe stříleli. Dač. I. 248. Vyjel do pole, střelil z pistole do té naší brány. Sš. P. 411. Kdo z stříbrných děl střílí, nebrzyť se chybí. Prov. Č. S. z mo- tovidla (o hloupém), z motyky. Č. — kudy z čeho, kam. Oknetn do kostela z ručnice střelil. Bart. — čím po kom. Cepem po ptácích stříleti (něčeho nemotorně se cho- piti). Prov. S. po někom, V., po vydře. Sych. Střílí očima po děvčatech. Us. Šd. Pandaros střelil šípem po Menelaovi. Cimrh. S. po holubech. Střelil po něm Stymberský král prudce, poranil mu jeho věrné srdce. Sš. P. 185. — (se, komu) kam (do čeho, mezi co, v co, nač, k čemu, mimo co, pod co). Střílí pánu Bohu do oken (tlachá, chybuje se). Č. S. koulemi do terče, do ne- přítele. Us. Delfín střelil sebou prudce do písku (hodil). Har. Střílí mezi holuby (lže). Prov. Č. S. v holuby, na holuby. Us. S. k městu. V. Střílíme k jednomu cíli (stejný máme úmysl). Sych. Stříleti k terči. Sych. S. na duch zvěř = zvěř přímo proti ně- komu n. od někoho běžící. Us. Plamen se střílel z Malé strany na město. V. Stříleti do modra, pánu Bohu do oken, ins Un- gewisse schiessen. Dch. Střel jim do očí. Er. P. 232. Letěla tu bílá holubička a já sem ji střelil prostřed srdečka; Kačena divoká letěla s vysoka, šohaj dobrý střelec střelil ji do boka; Koníčku bělavý, vyvez mě z Moravy, esli nevyvezeš, střelím ti do hlavy; Střelili mu do boku štyry kulky. Sš. P. 193., 530., 532., 714. Zrovna v srdce střeliti. Er. P. 399. S. na jelena. Er. P. 158. Lišička sedí na hrázi, myslivec za ňu po- chází, střelil na lišku, zabil Marušku, tam ona leží na vršku. Sš. P. 116. Na mne stří- lel. Půh. II. 499. Něco k vetešníku střeliti = něco z nouze prodati (žert). Us. Dch. Nedostává daru, kdo střílí mimo cíl. Mor. Tč. Nabil bych sobě pár pistolí, střelil bych synkovi pod nohy. Sš. P. 254. — jak. Na slepo (bez kulek n. bez broků, blindschies- sen), na pískot, na svist, na postrach. Šp. S. v běhu. Šp. Na prázdno s. D. Vz Tla- chal. Č. Střílí kolem rohu (špatně). Us. — Střílí bez prachu (tlachá). Us., Č. — proč. K něčí poctivosti s. J. tr. S. pro česť. J. tr., Sych. — kým: sebou = házeti. Kom. — odkud: s hradeb s. Us. Se zdí kamením s. Let. 60. — (kým) kde. Kdyby nepřítel táhl, aby na zámcích stříleli. 1544. Snadno za křovím stříleti. Č. M. 166. Delfín pod lodí a okolo ní sebou střílí (hází). Pref. — s čím. Vlny s lodí vzhůru střelily (sko- čily). Kom. — čím, odkud, kam. Od jed- noho kraje světa k druhému s. může (há- zeti, letěti). Kom. Neměli čím k městu stří- leti. Bart. Když k vojsku s-li. Bart, 262. — se kam. Ty se v souboj naň směle střelí. Puch. Jáť se musím v holuby stříleti (ven vykrásti ?) a tím dřív, abych nemusil portu píti. Dh. 166. —jak kde: přes zápověď po ulicích s. Er. — s adv. Abys dobře střelil, nasaď výš. Dch. Nedrž se předu, zadu, než sa chytni prostředu; vzadu, předu střílajú, prostředek vymíňajú. Sš. P. 107.