Střeliti
Střeliti. List. fil. 1878. 209., Mkl. Etym. 325. b. — co. S-lil dva zajíce, správně: zastřelil. Brs. 2. vd. 244., Brt. S. 3. vd. 196. Tak tě střelím (takovou ti dám facku). Mor. Bkř. — čím: očima po někom. Rr. Sb. — kam (čím jak). Ta sv. krev na stěnu s-la (stříkla). Výb. II. 3:20., Kar. 118. S. někoho šípem do prsou. Lpř. Jeden žid střelí k němu ne vzdálí. 15. stol. — si. To si s-líš (pochutnáš). — kde jak. Co tobě činiti, chceš li na honbě dobře s. ? Vz Mus. 1854. 539—540. — odkud. Z toho se nebude střílet (to není nebezpečné). Us. Rgl. — kde. V peci s-lo (bouchlo), div pec nerozbořilo. Us. Brt.