Střemen, střmen, střimen, třmen, třemen
Střemen, střmen, střimen, třmen, třemen, u, n. e (na Slov. stremen, a), střme- nek, střemenek, třmenek, nku, m., střemencek, střmenček, ečku, m. Staroslo v. str?men?, stapia, přípona -men, kořen původu neji- stého. Mkl. B. 236., 237. S., v pl. jen podlé Strom. S., držadlo pod nohama v sedle, der Steigbügel. Nz. Stoupali do střmene. Kn. Střmen, třmen. V. Bez střemenóv naň skoči. St. skl. IV. 25. Někomu střmene podržeti. Do střmen nohy vkládá. Orb. p. Do stři- menu vstoupiti. Háj. Má nohu ve třmene (jest v úřadě a má naději k vyššímu). Sych. Mnohořeční mnohdy jsú jako blázni hlůpí, ale zmúdřejú, jak jim kdo do střemeňa stúpí. Mor. Tč. Stup děvečko na kameň a z kameňa na střemeň, ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Sš. P. 22, 178. (Tč.) Dobře ve třemenu seděti (pevně statek
držeti). Ros. Kóň vleče v střemnech voje-
vodu. Rkk. 49. Rádby do třemenu (rádby
vládu obdržel). Ros. — S. = železa, do
nichž zadělána jest pila mlýnská. Sedl. — S. = kůstka v uchu, která se s nakovadlem drží. Krok. — S., osob. jm. Pal. Rdh. I. 126. — S. = hudební nástroj, zastr. Zpívá na strmen. GR. 296. — S. —- želízko, jímž u koleček (Schubradelkasten) mečíky, na nichž dno leží, přikovány jsou. Us. Jg. — Vz strany původu Mz. 314.