Střenka
Střenka, vz Střen, 2., Střenko. S. — ru- kověť n. držadlo u nože, u vidličky, der Griff, Stiel, das Heft, die Schale. V. Nůž s-kami opatřiti; s-ky k noži přidělati. D. Nože za s-ky berou se. Kom. í s-kou se střída ukrojiti dá (snadná práce i nepatr- nými prostředky se vykoná). Prov. Jg., Lb. — S-ky = jilce u meče, das Heft. V. — S-ky, ansae, die Schnittstiele; částky řapíku na lístku mnohokrát vyštěrbeném; rozezná- vají se prvořadé, primariae, neprostředečně ze řapíku vyniklé; druhořadé, secundariae, z prvořadých pochodící; třetiřadé, tertiariae, oddíly druhořadých, kteréž jako i čtvrto- řadé slovou střenečky, protože osečky mo- hou sedavé nebo střeneěkaté, ansatae, býti. Rst. 498. — S. = žlábek, do něhož zapadá nůž zavěrací. Brt. — S. = španělský bez, šeřík, syringa vulgaris, Holler, m. Slb. 373., Tč. — S. obecná, solen siliqua, měkkýš. Frč. 224., Schd. II. 538