Střep, třep
Střep, třep, u, střípek, pku, m. — ná- doba hrnčířská, irdenes Geschirr, Jg., na mor. Zlínsku náčiní kuchyňské, das Küchen- geräthe. Brt. Čím střípek zapáchá, tím po- tom i střepina páchne. MP. Zvař v čistém střepu. Jád. Scavý střep. V. Mám hlavu jako střep (jako podešlou). Us. Kf. Bolí mne hlava jako s. Us. Bkř. Na ptáky jdi s lepem a ne se střepem. Prov. — S. = část z roztlučené nádoby hrnčířské, die Scherbe. Střepy z hrnce. Čím hrnek navře, tím střípek zapáchá. Prov. Sama jedla na šá- tečku, jemu dala na střípečku; Z koretečka jídávalo, ze střípečka píjávalo. Sš. P. 668., 729. Není na střípku sádla ani knota, Mor. Tč. — S. = něco starého, zpotřebovaného, altes Ding, Scherbe. Co je po tom, však je jen holý střep. Ros. Tyto hodinky jsou s-py. Us. Dch. Vz Střepek. S-pky _= staré, obnošené boty. Vymasť ty s-py. Mor. Šd.