1. Střepěti
1. Střepěti, ěl, ění, zastr. = starati se, besorgt sein, sich kümmern; směřovati, zie- len, streben. — abs. Ano Antichrist střepí, tak že čeká. Hus I. 406. — k čemu: Aby všemožně k věcem nebeským s-li; Ke zlému se kloně a střepěje; Ješto k nebeským vě- cem s-pÍMe; Vše, k čemu člověk neustále střepí; Nýbrž k věcem jen tělesným střepí; Blažen, kdo nestřepí k věcem, jejichž ztráta trápí. Sš. I. 213., 179., II. 180., 221., J. 103., L. 159. (L. 177.; Sš. Bs. 180. — Hý.). Protož najlepšie učenie by bylo mně i mým rovném nestřepěti k časným věcem myšlením neb žádostí, jakož tělestní lidé střepie; Jedné ku povýšení v světě s-me; Lidé jedné k té službě obecně s-pie. Hus I. 62, 243., II. 349. — kde. Nejposlednějšie věc tobě ži- vému jest duše od těla rozdělenie, při čemž budú čertie s., aby duch vzěli; Když bude duše mieti z těla vystúpiti, okolo niež ďá- blové jako lvové budú s. Hus. III. 135., 138. — aby. Tu musí s, aby pánu ve všem uhověl. Hus III. 110. (Tč.)