Střešně
Střešně, ě, třešně, ě, střešnička, třeš- nička, y, f, z lat. cerasus, řec. v.tqaoóq, vz více v Mz. 25. Na Slov. čerešňa, ve Slez. a na Mor. střešňa, střešenka, střešinka. Klš., Tč., Hý. S. strom i ovoce, die Kirsche. Vz Třešně. S. sladké, bílé, vlaské, duracina, Ammeren; černé, actiana, die Schwarzkir- schen, V.; planá, lesní (ptačnice), die Holz-. Třešně (chrupavka), cerasus Mahaleb, die Pelz-. T. sedmihradská. — T. pozemní (viš- nička), der Zwerg-. — T. židovská (mochyně), physalis alkekengi, Linn., halicacabus, Reš., die Judenkirsche. T-ě na obdélných stop- kách visí, hamrale na kratičkých. Kom. J. 119. Je vás jak vrabců na střešní (mnoho). Us. Klš. Že je Janko porubaný, pod stře- šenkú pochovaný; Vyprovoď mia přes to pole až po ty střešenky malé; Nasadil jsem střešenečku v humně, dá-li pán Bůh, že se pro mne ujme; Jak budě měć vrba strešňu, to ja se će děvča vezmu. Sš. P. 112., 385, 599. (Tč.) S velikými pány není dobře třešní jísti. V.