Střet, u, střeta
Střet, u, střeta, y, f., střeť, i, f. = potkání, naproti, die Begegnung. Na střetu jemu vyšli, v ústrety. Na Slov. V střet ně- komu jíti. Výb. I. 6. Byla to pravá střeta s Pánem; Leč to byla svatá s hříchem střeta. Sš. J. 47., Bs. 206. A rozkoš rajské vnady mu vycházela v střetu. Sš. Sm. bs. 108. (Hý.)