Střetnouti
Střetnouti. Mkl. Etym. 278. a. Potkal jsem se s ním, Moravci: Potřetl jsem ho. Bl. 339. — koho, co. Vše obklopoval jas, co oko střetlo. Hdk. Oslík střete koně toho. Ezp. 2116. Tvá hospodyně tě střetne. Sv. Mař. v. 231. Kdež ho Marta střetla. B. mik. Jan. 12. — Ev. olom. 116., 252 (Jir. Mor 54.). — se s čím. Její pohled s jeho pohledem se střetl. Čch. Mch. 48. — se kde. Ať aspoň haluz dvojí nad pro- pastí se střetne v úponkách lásky. Čch. Sl. 123. — koho kdy. Co-liby mě v kterú dobu střětlo Pravn 1271. — koho v čem. Svět mě střetá v mých činech silnú zlostí. Pravn. 480.