Střetnouti a střéci
Střetnouti a střéci, tnul a tl, ut, utí; střetati, střetávati, střetiti, dříve a na Slov. = potkati, begegnen. Št. — koho: Všady mne pojímá a střetá obvina. Nitra 14. 143. Střetne vás jeden člověk nesa čbán vody. ZN. Když se vráti, střěte jej jediná dci jeho; Posel střetne posla, BO. Absolon střetl sluhy Davidovy. Bj. — Baiz., Smil v. 2024., Koll. — (se) s kým. Naliť oruženi s nimi střetnu. Rkk. 49. Kdež se jí (hříšnosti) s úchvalou nějakou střetiti nepřijde. Sš. I. 78. Když biechu v králově domu, střetnu ! sě s jejie mateří. Kat. 189. Rozkoš tého světa j se smrťú se stretá. Na Slov. Tč. — St. skl. V. 3., Bibl. — kde. Tu Pána v bleskotách střetí. Sš. Hc. 98. Tak vnitř chrámu krásku mou- drost střetíš. Sš. Bs. 166. (Hý.) Střetnem se tam pod zeleným javorem. Sš. P. 527. Avšak na cestě se s ním střetnuli. Sš. J. 80. Koho střetneš na ulici i z malého stavu, pozdravit ho nezanedbaj s poníženú hlavú. Slov. Tč. Děvečka pěkná střetši jej na ulici do svého jej domu pojala. GR. — se v co. Doniž bychom se nestřetli všichni v jednotu viery. Trakt. 15. stol.