Střevíc
Střevíc. Mkl. Etym. 35. a., Šf. III. 555., List fil. VII. 38. (Mz.), Zbrt. 27., Zbrt. Krj. I. 75., 249. (v 13. a 14. stol.), Tk. VIII. 496., 497., Třevíc, Obuv. S. římské. Vz Vlšk. 183. S-ce se zobáky (nosy) ve středověku. Vz Nár. listy 1890. č. 26. Feuill. S s poklop- kou, dámský s pružinkami, šňěrovací s ob- sázkou, ženský i mužský z jednoho kusu s pružinkami po stranách. Vz Matj. 139. až 142. Vysaditi někomu s-ce (boty) za dvéře (odbyti ho). Us Ještě podpatků u smuteč- ních s-ců neroztrhala a už shání vdávadlo; Ani zamazaný s. o tebe nikdo neutře (nikdo se tě nevšimne); Ani slaměných střevíců za ní neroztrhal a už se vzali (dlouho za ní nechodil). Us. Kšť. Víc škoda s-ce než nohy, říká skrblík a ubohý. Bž. exc. — S. Na S-ci, vrchol u Korna. Krč.