Střevo, třevo, a, střívkoStřevo, třevo, a,
střívk
o, a, n., ve Slez.
čevo, Klš., Šd., der Darm. Srovn. rus.
čerevo, črevo. Mkl. L. 30. Střeva, das Ein- geweide, Gedärm. S-va činí u živočichů,za- žívací roura od úst až do konečníku. Ústa činí vchodiště k zažívací rouře, přechod
z úst do požeráku činí
hltán. Požerák či
jícen táhne se podél páteře poněkud v levo od průdušnice až k bránici, kterou pro- chází nálevkovitě v žaludek
. Žaludek sám není nic jiného než rozšířená čásť střev- ního traktu. Tato krajina břicha slove
nad-
bříškem. Žaludek má v pravé slabizně po- ložená ústa vrchní Čili
vchodiště (cardia) a v levé slabizně
východiště čili ústa ža- ludková spodní,
vrátník (pylorus), kdež jest
chlopeň žaludková. Odtud počínají v užším smyslu slova
střeva, jsouce v četné kličky svinuta a končíce
pastelínem či
ko-
neč
níkem. U člověka jsou 5—6krát tak dlouhá jako tělo
. Rozdělena jsou na
tenké a
tlusté střevo. Tenké střevo činí mnoho kliček a závitků a přechází v pravé kra- jině kyčelní v tlusté s., které kratší ale širší jest prvnějšího, tenké s. obkličuje a řití končí. Tenké s
. dělí se na dvě části a to 1) na
dvanáctník (dvanáctipalcové s., intestinum duodenum, der Zwölffingerdarm), první to oddíl tenkého s-va, majíc jméno odtud, že jest asi tak dlouhé jako 12 prstů vedlé sebe položených. Do něho vylévá se žluč. — 2. Na s.
křivé slabiznové či
kyčelník (der Dünndarm, intestinum ileum), jenž jest kolem
pupku a vyplňuje velikou čásť břicha a dutiny pánviční. Blíže pravé ky- čelní kosti přechází v
tlusté s. Toto (intes- tinum crassum, der Dickdarm) dělíme obyč. na 3 díly: a) na
sle
pé s. (intestinum coecum, der Blinddarm), b)
tračník či
denník (colon) a c)
konečník či pastelín (intestinum rectum) a jeho konec jest
řiť. S. N. Vz Schd. II. 531. a násl. S. lačné (hladové, hladovíté, prázdné, churavé, postní)
. Jg. Tlustá střeva jsou:
slepé (jednooké, pytlík), velké
(hrbo- vaté, denní, denník), zadní
(spodní, přímé, rovné, řitní, konečník, pastelín). V. S. bra- niční. V. Učík, der Dickdarm, u žaludku. Na Moravě. Vnitřní plocha střev jest poseta útlými cípečky
(kosminami, Darmzotten); ty jsou konečky zvláštních cívek
(miznic, Saug- adern). Pž. Skrze s. Ž
. wit. Zachar. 78. Hr
yzení ve střevech. S-a masem nadívaje klobásy dělá řezník
. Kom. S-a z sebe točiti.
Dal. Střevní dna běduje s-a. Kom. Zauzlení
s-a do sebe. Ja. Vycházeni s-a. Ja. Míti
zření v s-ách. Sych. Postonává na dnu
v s-ách. Sych. S-a vykuchati. Aqu. Obchod
se střevy, die Darmhandlung. Dch
. Odměšek
tenkého s-a, das Dünndarmsekret. Nz. lk.
Vlastní chvála smrdí jako střeva porušená.
Slov. Tč. Ze spatření a ohledání střev ho-
vadských hádati. V. S. se vypnulo, vypu-
čilo; s
. vystouplo, vykynulo, vyšlo, vyply-
nulo. Lk. — S. —
vnitřnost, zvl.
žaludek,
der Bauch, Magen, Kragen, das Innere.
S. naprati. Nesyté, nenasycené, vlčí s. =
žrout. V. Pravé vlčí s. č. Má vlčí s-a
(= žrout). Lom
. Dá-li se do žvastání, střeva
se mi kormoutí
. Sych. S-a ve mně hladem
křehotají (mám hlad). Sych. Vz Žrout
. —
S. =
vnitřnost, útroba, srdce, mysl, das Innere. Skrze s-a milosrdenství. V. Pohnuta jsem s-y smilování. Troj. S-a svá otvírati. Záv. Sv. sbor (sněm basilejský) s-va ma- teřské lásky Cechům a Moravanům okázati míní. 1433. Ktož by měl statek tohoto světa a vidělby bratra svého, an núzi trpí, a za- vřel by s-a svá od něho, kterak láska božie v něm přebývá ? Hus I. 141, 452. — S. =
hadice (u stříkačky). Us. Hk. — S. =
troup, hlupák (v obec
. mluvě), der Tölpel
. Ty střevo! Us.