1. Stříci
1. Stříci. — Cf. Mkl. Etym. 326. a , 293., List. filol. 1883. 128., 1892. 116., Střieci (dod.). Střežiti m. stříci novotvar od praes. střehu. Vm. v Km. 1888. 679 Na Dolní Bečvě slovesa stříci neužívají, nýbrž místo něho hlídat. List. fil. 1885. 242. — čeho. Já chci svého měšce jiným tužbám stříci. Kká. Svého zisku s. Ezp. 2053. Ať střehu kázánie tvého. Ž. brn. Ač budeš mé rady s. AlxV. v. 201. (HP. 5). Ledva 10. čásť při nás bieše ostala našeho života střehúce. Výb I. 432. — co. Aby česť střiehli. Št Kn. š. 155. — koho, čeho od čeho. Očí střehúc ot dívánie rozpuštěného. Št. Kn. š. 48 — se čeho. S. se kletvy, zlého, milosti, čerta i člověka zlého, šeredných vášní, častého obyčeje s ženami, pýchy. Št. Kn. š. 28., 33., 39., 44., 47., 77 , 81. — koho čím. Střiehla by som očkama ho sivýma, že by sa mi ne- zabával s druhýma. Slov. Dbš. Obyč. 166.