1. Střída, střídka
1. Střída, střídka, y, f. = střed jaké- koliv věci, die Mitte. Ros. — S. — nejsilnější vor v prameně, který v prostředku bývá. — S. chleba, prostředek měkký mezi korami, opp kůra, die Krumme, Brosame, Schmolle. V. Kvašený chléb dvě kůry má a střídu vnitř dírkovatou. Kom. J. 406. Odpadlý (odkorný) chléb, když kůrka od střídy odstává. Us. Chuť jako s. žemliěková má. Ler. I střenkou se s-a ukrojiti dá. Vz Střenka. Ze střídečky voda tekla, za kůrečkú myš utekla. Sš. P. 682.