Střídání
Střídání, n., die Abwechselung. Vz Stří- dati. Hodina, čas ku střídání, die Lösestunde. D. S. pravidelné mezi dvěma, die Alter- nation. Nz. S. vozů, der Wagenwechsel, ná- lady. Dch. S. se pošt, der Postwechsel. J. tr. S. plodin v širším smyslu, když rozličné plodiny za sebou následuji, v užším smyslu — pravidelné s. steblin s rostlinami listnatými dle vzorce: okopanina, jařina (steblina), jetel, ozim (steblina) atd., der Fruchtwechsel. Pta. Vz Kk. 63. — S. hlásek, Lautwechsel. Vy- měňováni hlásek jedné s druhou v jednom a témž kmeni, kteréž jeví se přirovnáváním rozličných českých slov k českým n. ke slo- vům jazyků příbuzných, jmenujeme s-ím. Bž. 36. Střídáním samohlásek jmenujeme všecky ty proměny, jimiž nastoupila jedna samohláska (n. dvojhláska) na místo druhé, ať slabší místo silnější nebo naopak, ale jenom v příkladech sporadických, nikoliv dle dů- sledného pravidla, bez patrné nám zjevné příčiny. Výsledek jeho jest dvojí: buď se samohlásky sesílily aneb seslabily, vz tedy: Seslabování, Sesilování samohlásek; vz A, E, Ě, J, O, U, Ý. Vz více v Historii čes. samohlásek str. 101., Gb.; vz o střídání samohlásek v jazycích slovanských S. N. VIII. str. 651., Gb. Hl. 77., 82., Bž. 15., 36. Cf. otsad a otsud, nabydu a nabudu, syrový a surový; u Hanáků: bele rebe místo byly ryby. — Také souhlásky sourodé se stří- dají, aniý by se proměnám těm jakási pří- čina podkládati mohla; nýbrž jako ve stří- dání samohlásek tak také zde jest více hravé libovůle než úmyslu a pravidla pozo- rovati. Gb. Tak se střídají: 1. retnice: pří- buzný m. přívuzný, modlitba m. modlitva, smilný m. vilný, písebný m. písemný; 2. zubnice: brotiti — broditi, ot — od, třiesky — dřiezky; 3. jazyčné: blesk —břesk, leda— neda, milerka — milenka; 4. hrdelnice: chrbet — hrbet, chatrč — katrč, mozk — mozh (mozg). Kt. Vz S. N. VIII. 656., BŽ. 51., 52., Gb. Hl. 91. O s. hlásek na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878., 5., 9. (Brt.).