Stříkati
Stříkati, stříkávati; stříknouti, knulakl, ut, utí, spritzen. — abs. Jest stříknutý = opilý. Pšenice ráda stříká (zrho z ní padá). Ehr. Nestříkej! — co kam kdy jak. Parní stříkačka dne 12. srpna 1881. na hořící české národní divadlo silným proudem spousty vody z řeky stříkala. — čím. S-ti vodou. Jg., Ler. Příze velkým suchem stříká (se trhá). Na Mor. Počala jedem stříkati. Sš. P. 7. — kam. Bláto do vozu stříká. — odkud kam. S půdy vodou na lidi, po lidech s. Krev z rány stříká. D. Když z tebe krev sv. stříká. Er. P. 503. Krista pána bičují, až krev z něho stříkala. Sš. P. 48., 49., 50. (Tč.). Ach mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla. Sš. P. 80. — kde. Pod námi voda stříkala. Kom. -- kudy (kam). Tě- mito místy stříkly kroupy. Us. Dch. Ta stříkačka stříkala přes dům až k naší za- hradě. — kdy kde. Měkké dříví při ho- řeni v peci atd. stříká. Dch. — jak. Což pak, až to začne z ní stříkat bez naděje (že se ani nenadějeme). U Dobrušky. Vk.