Stud, styd
Stud, styd, u, m., na Slov. studa, styda, y, f., die Scham. Strsl. stud?., km. stůd, ? příp. Mkl. B. 19., 22. S. = nepříjemný pocit, který v nás povstává, když vlastní n. cizí skutky nám slouží k necti. S. N. Pro s. Kom. Bez s-u kurva; s. mající (panna); K s-u přivésti: s-em se červenati, začervenalý; přílišný, sedlský s.; s. odložiti, složiti, od- vrci; s-u neměti, bez s-u býti; s sebe všecken s. setříti, svléci; na s. zapomenouti. V. Nevěstky stud svůj mrhají. Kom. Lichý s., falsche Sch. Dch. Nějaká jiskřička s-du u nich se zjevovala. Ler. Věz, že tresktání jest troje, prvé lásky, druhé bázně, třetí studu; Na líciech najviece s. se ukazuje; S. míti; Česť, ctnosť, s. a bázeň ktož má, nenie blázen. Hus I. 240., III. 19., 45., 259. (Tč.). Hřešiti bez s-u a míry. Pešín. S. k zlému míti. Tkad. S-u se odříci, oprnouti. D. S-u prázdný člověk. Us. Cela i s-u nemá. Č. Při kom je s., při tom i svědomí. Km. Vše učir.íš bez studu, když lidé při tom nebudú. Smil v. 1375. Oko studu rozsudí; S. prodán, život zmrhán. Pk. Žena bez studu je hřeben bez zubu. Slez. Tč. Bylina (strom, stěp) bez květu, panna bez s-u, řídko při- chází k jakému užitku, p., Č. Kdo se s-em pýří, snadno nezahýří. C. Kde bázeň, tu š. a kázeň. Prov. — Š. = hanba, úd stydký, die Schau, das Schamglied. Krab.