1. Studánka, studénka (-dýnka), y
1. Studánka, studénka (-dýnka), y, f. - pramen, malá studna, der Brunnen, die Brunnenquelle. Studýnka, studénka. V. Do s-ky pro vodu choditi. Us. Nalézá se šťastná voda ta ve s-ce, do které se se všech čtyr stran světa voda stéká a jež blíže kríž- ných cest se nachází. Sš. P. 760. Po napití s-ce záda ukazuje. Vz Nevděčný, Plíti. Lb. Povídají, že porodíš syna; máš ho zrodiť na ty slavné hody, když zamrznú v stu- denenkách vody ; A v tej studenečce jalenek pijaval, na teho jalenka myslivec čihaval. Sš. P. 5., 523. A v tej studence chladná vo- děnka jako led, nemožu na tě, mé zlaté dítě, zapomnět; V šírém poli stojí hruška zelená, pod tú hruškú studenenka kamenná; Pod horú studenka, vody z ní ubývá; po náhlaj šohajku, frajerka umierá; Vímť já bařinečku, bařinku zelenú, na tej bařinečce studenku studenú. Sš. P. 226., 285., 306., 523 (Tě-). — S. v mysl = prameny klestím prikryté, jež mají nepřikryté lužánky, v nichž jsou mezi rozštípenými kolíčky lepem na- mazané vějičky k lapání ptáků. Šp., Zkr., Všk. — S. = cisterna, do níž se dešťová voda schází, die Cisterne. V.