Studna, y, studně, ě, studen
Studna, y, studně, ě, studen, dně, stu- dánka, studénka, studýnka, y, f. = pramen, die Brunnenquelle, das Quellwasser, der Born. D. Studna, gt. pl.: studen. S. od stud (studnu), vz -ně. Strsl. studen?c?, příp. -?c?., puteus, eig. der Kalte, Frische. Mkl. B. 307. — Studna, studně = studnice hlu- boká, kopaná atd. Der Brunnen, Schöpf-, Ziehbrunnen. S. = nahromadění pramenité vody v umělé obroubené větší n. menší prohlubni zemské. Vz S. N. S. přirozeně se prýštící, kopaná, vrtaná (artesská, arteská). Vz S. N. S. cedící, Filtrir-, vážicí, Zieh-. Dch. Studna jest zahlcena (zanesena); po- klop u studny, kopání studny; srub nebo obrubeň u s-ny; studnu obroubiti, ohraditi, čistiti, cíditi (na Moravě couditi, Hý.), vy- zditi, hloubiti, Šp., vypeřiti (aussteigen). Nz. Co je po studýnce, dyž v ní vody néní, jako po panence, dyž v ní lásky néní. Sš. P. 214. Na tej hore vysokej studna muro- vaná; Kde najvětší studňa, tam bych tě shodila; V studni sem se umyla, tam sem krásy nabyla. Sš. P. 287., 291., 421. Sto- dynka róbená, voda v ní stodená, napi se jí milá, bedeš pěkná bílá; Já pit nebodu, dovi (kdo ví) čích bodo, z keré stodynke jaké maměnke vodo pit bodo; Nad hlavú mi zasaďte voničku červenú a při nohách vykopte studýnku kamennú; U studýnky u hlubínky nohy, ruce myla. Sš. P. 286., 331., 769. (Tč.). Ze s. vodu ovcím vážiti a do žlabu nalívati. Us. Tč. Tak dlouho džbán do studně chodí, dokad se neroztluče. Koll. I hlboká studna sa často vyváži. Mt. S. Studni prostřed řeky kopati, Vz Marný. Č. Vz Jeřáb, Studnice, Rb. 272. U tří studní (v Praze). Vz Tk. II. 202.