Sturm
Sturm, u, m., z něm. der Sturm = bouře, Sturm. Ros. — Š. = hluk, der Lärm. Ros. — Š. == útok, stečení, der Sturm. S-em na město hnáti (je stéci). D. Město š-mem vzíti; š-em dobyti města. V. K š-u hnáti, běžeti. Ros. Udeřiti k šturmu. I lezli k šturmu. Br. Lezli štunnem proti nim. Br. Pustili š. k městu. Štelc, Ros. Ztratil tři šturmy. Ros Ke šturmu zvoniti Sturm läuten. Jg. — Š-, a, m., osob. jm. Š. Václav, jesuita v 16. stol., theol. spisovatel; Š. z Greifenberlca, jméno pražské rodiny; Š. z Hiršfeldu, jm. strčes. rodiny vládycké; Š. z Firštenfeldu, jm. ro- diny patricijské; Š. z Hranic, básník. Vz S. Ň., Tf. H. 1. 47., 89.