-ství
-ství, prípona jmen podstatných rodu středního, znamená vlastnosť, stav, něm. -thum. Č., Jg. Opilství, kněžství, měšťanství atd. D. Staří spisovatelé užívali při sub- stantivech přípon -ství a -stvo bez rozdílu smyslu, později a nejvíce v době novější učinil se mezi oběma rozdíl. Vz Brs. 2 vyd. 240. Nyní činí se rozdíl mezi odtazitými či abstraktními ukončenými ve -ství a konkret- ními n. srostitými ukončenými ve -stvo. Něco jiného bývá nám nyní křesťanství, das Christenthum, a křesťanstvo, die Chri- sten, občanství, das Bürgerthum, občanstvo, die Bürgerschaft, die Bürger, učitelství, das Lehramt, učitelstvo, die Lehrer. Toto růz- nění pojmů, jež napomáhá srozumitelnosti, jest dobré a není proč vzpírati se mu (Brs. 2. vyd. 240.), ale kde není žádné pochyb- nosti o význame slova, tam dávejme před- nosť příponě -stvo za příkladem řeči starší i některych novějších spisovatelův, abychom se vyhnuli jednotvárnému skloňování jmen ukončených ve -ství. Pišme tedy královstvo (Št. N. 16.), velitelstvo, cizoložstvo (Chč. P. 16. a.), otcovstvo (Chč. P. 64. a.), mu- čedlnictvo (Ib. 156. a), zlosynstvo (Chč. P. 198. a.), vítězstvo (Št. N. 9., 18., 109.), bláz- novstvo (Št. N. 127.), lakomstvo (Ib. 84.), svatokrádežstvo (Hus III. 187.), papežstvo, kacířstvo, dobrodružstvo, dětinstvo. Vůbec se mluví: smilstvo, zlodějstvo, darebáctvo, bohactvo (Rkk.), proč bychom tedy ne- směli psáti: svědectvo, množstvo, nebezpe- čenstvo, ředitelstvo atd. ? Potom budeme moci říci: Nevydávej se v nebezpečenstva (položíme-li nebezpečenství, není v tomto slově viděti pluralu). Taktéž: Pravosť jejich svědectev brána v pochybnosť. Vz více v Km. I. str. 149. Brt. — Před touto příponou mění se h v ž, ch v š, z v ž, c v č, k v č (vz tyto hlásky, -stvo). Cf. bohstvie = bož- ství. Št., v Rozb. lit. II. 8. V již. Čechách říkají: nistrostfí, králostfí, bláznostfí atd. Kts. Vz -stvo, Tvoření slov, Abstrakta.