-stvo
-stvo, přípona jmen podstatných rodu středního m. -tvo, skr. tvara, množb-stvo od rnnog?, skr. bahu-tvam, od bahu multus. Schl. Přípona tato znamená jména hromadná, souborná, C., nějaký celek, spolek, něm. -schaft: měšťanstvo, die Bürgerschaft (mě- šťanství, das Bürgerthum), lidstvo, Hš , jez- dectvo, sousedstvo, židovstvo, duchoven- stvo. Mkl. B. 181. Vz -ství. — Jména ve -stvo ukončená vsouvají v gt. pl. e: bi- skupstev, tovaryšstev; staří užívali genitivu v í : mnoho biskupství, tovaryšství od no- minativu ve -ství. Ht. — Před touto přípo- nou mění se h v ž, z v ž, c v č, ch v š, k v č (vz tyto hlásky): pták — ptačstvo, mnich — mnišstvo, mnohý — množstvo, herečstvo, kněz — kněžstvo. Kz. Stojí-li před příponami -ství a -stvo t n. č, píšeme místo -tstvo a -čstvo jen -ctvo: pták — ptačstvo — ptactvo, bohatství — bohactví, dědic dědičství — dědictví. Před -ství a -stvo dlouhá samohláska se krátí: žák — žactvo, blouditi — bludství, pták — ptactvo, dítě — dětství. Pk. Pr. 6 Před oběma tě- mito příponami v již. Čech. v se vysouvá: mistrostfí, králostfí m. mistrovství atd. Kts. Vz -ství.