Stvořiti
Stvořiti, il, en, ení; stvořívati, stvořo- vati; stvářeti, el, en, ení. S. = způsobiti, učiniti, erzeugen, schaffen, schöpfen, for- men, hervorbringen; u theol. = z ničeho něco učiniti, aus nichts etwas machen, er- schaffen. Jg. — aBs. S. jest něco učiniti z ničehož; S. slove zpósob některé věci dáti jako maléř dá dřevu zpósob tak, že učiní, aby dřevo bvlo podobno člověku. Hus III. 212., 213. — co, koho: biskupy. Martini. Bůh všecky věci stvořil. V. Jenž (Bůh) ny stwořil. Ž. wit. 946. 6. Ďjeuka sa pred něho postavila tak, ako ju Boh stvoriu Er. Sl. čít. 55. Řečník svú mzdu vezma žalobu s-ří. O. z D. Ach tato tatičku, už se ten narodil, co mé ruce stvořil. Sš. P. 32. Koho pán Bůh stvorí, toho neumoří. Brt. S. 146. S. nemôž kněz syna božieho; Biskup stvoří kněze, když mu dá boží mocí kněžstvie. Hus I. 381., III. 213. Pán Bůh stvořil (jinde : spářil) dva volky a čert uči- nil spolky, hleď každý své tobolky. Prov. D. — co z čeho čím: něco z bláta. Ben. V. Stvořil jsi Adama z blatné země. BO. Bůh vše nevypravitelnou svou moudrostí z ničeho stvořil. Kom. Ruka Páně s-la člo- věka mužem a, ženou. Brt. S. 55. Bůh mě s-řil Slovákem. Ht. Ruka tvá mě kamenem, ptákem s. mohla. Anth. 1. 51. Bóh vše časy slovem stvořil: Bůh člověka z hlíny stvořil. Kat 1226., 1875. S. něco stříbrem. Chč. 444. Pravá viera jest, že jediný jest stvořitel a že všichni kněžie spolu vší svú mocí ne- mohů blchy s.; (Buoh) z jeho (Adamova) boka choť jemu s-řil jedinú; Buoh s-řil všecky věci, kromě sebe, z ničehož; Buoh s-řil člověka z hlíny zemské; A žena v tvo- řidle stvoří z syřenie sýr; A dobrý kněz slovem božím stvoří člověka, to věz, zpó- sobí, aby byl synem božím; Tělo Kristovo stvořeno od Boha v životě panny Marie z krve jejie. Hus 1. 352., III. 204., 212., 213. (Tě.) — co skrze koho. Otec skrze syna stvořuje nebe a zemi. Štelc. Všecko skrze něho a v něm stvořeno jest. Sš. II. 197. — koho proč kam: Bůh proto lidi na, svět stvořil. Štelc. -- co kde. Už se nám narodil, co všecek svět stvořil, co stvo- řil stvoření i v zemi koření. Sš. P. 16. Sirdcze cziste stworz we mnye, Bože. Z. wit. 50. 12. (Syn boží) v celém světě každý lid stvořil. Sš. P. 47. Dobrý Bóh stvořil ducha v člověku. Hus I., 47. Vz S. co z čeho. — co, koho k čemu. Člověk k obrazu božímu stvořen jest. V., Kom. Bůh lidi k práci stvořil. Us. Bůh člověka ku zlu ne- stvořuje. Sš. I. 104. První člověk k tomu byl stvořen, aby . . .; Člověk každý k tomu je stvořen, aby . . . .; Zvláště přislušie Bohu, k jehož podobenstvie ty věci s-ny jsú. Hus III. 29., I. 52, 74. (Tč.) Boh ťa stvoril mi- lostive k podobenstvju svému. Na Slov. Tč. Bůh lidi stvořil sobě k libosti. Chč. 444. — Št. N. 280. — jak. Tvorce pro své nebe v závoj stvořil tebe. Sš. Bs. 3. Bůh člo- věka s-řil o svobodné vůli. Sš. I. 102. Jenž (nový člověk) podlé Boha stvořen jest v spravedlnosti a svatosti pravdy. Sš. II. 118. Člověk jest podlé obrazu božího stvo- řen. Sš. II. 198. (Hý.) Vedlé člověčstvie jest stvořen. Hus II. 22. Bóh s-řil člověka podlé svého obličeje. BO. Stvoři dielem litým (sformoval). BO. — kdy. Přede mnú nenie Buoh stvořen a po mně nebude. Výb. II. 519. V tom rúhání jsú kněžie, kte- říž praví, že na mši stvořují tělo božie. Hus II. 377. — co nač. Bůh v zemi ko- ření lidem na užitek stvořil; Bůh mja na to stvořil, abych jemu slúžil. Sš. P. 1tí., 61. — co s kým. Nechť vezme všechny tovařiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu a tehdyť jim vyznám, žeť jsú stvořitelé. Hus III. 273. -- co komu. Však jest Buoh ko- zám královstvie nebeského nestvořil. Hus I. 86.